Taxca
Grutas de Cacahuamilpa patří k jedněm z nejrozsáhlejších jeskynních komplexů v Mexiku. Pod zemí se táhnou doslova desítky kilometrů chodeb, jež stále ještě nejsou prozkoumány. Po cestě budete ohromeni nádherou krápníkových jeskyní a vápencových útvarů. Nekráčíte jednotlivými síněmi, jak je to obvyklé u ostatních komplexů, ale celé podzemí je tvořeno obrovskou jeskyní tyčící se do výšky 60m. Může to vzdáleně připomínat sídlo obrů, tak majestátním a prostorným dojmem na vás zapůsobí.
Přírodní památník
Město se rozprostírá na zeleném koberci se kterým ostře kontrastují jeho bílé zdi domů, červené střechy a balkony hemžící se živými květinami. Celý ráz města je ještě podtržen nádherou modrobílé kopule a dvojité růžové špičky kostelních věží chrámu Iglesia de Santa Prisca. Není to ale pouze obyčejné město, celé symbolizuje něco jako obrovský přírodní památník, a tak je také bráno.
„Stříbrné město“
Jak je již z jeho názvu patrné, těžilo se tu v minulosti stříbro (to jen pro upřesnění, aby si někdo nemyslel, že je celé stříbrné). Založil jej Cortéz při svých dobyvačných choutkách, ale to pravé a největší naleziště našel až v 18. století José de la Borda. Stal se z něho boháč. Rozhazoval peníze plnýma rukama, a tak tu také vznikly některé stavby, za které by se nemusel stydět ani ten nejbohatší člověk na světě.
Nechal zde vystavět kostel, jehož narůžovělá fasáda se doslova vlní spirálovými sloupy se zkroucenými postavami mučedníků, kteří vyjadřovali své bolesti při mukách, jež museli podstoupit. Ať se podíváte kamkoli, setkáte se s nějakou tou kamennou tváří, která na vás shlíží a někdy to vypadá, že i pozoruje, ale jen to jenom klam, nenechte se znervóznit. Zlatý oltář, který zde můžete spatřit, patří mezi největší chloubu zdejších mistrů zlatého kovu. Jsou na něj pyšní a sami se na něho chodí často dívat. A je také něco. Letníky byste našli ve všech přilehlých uličkách.
Těžba stříbra
Pokud byste si chtěli vykutat nějaké to stříbro, není to zas tak nereálné. Doly stále fungují (kupodivu i po tolika letech se jejich zásoby ještě nevyčerpaly). Pokaždé, když vás vytrhne ze zamyšlení zvuk parní píšťaly, vězte, že to právě končí jedna směna a nastupuje druhá. Avšak skutečné bohatství se v dnešní době skrývá právě ve špercích. Všechno začal jeden podnikavý muž, který sem přišel v roce 1930 a otevřel si první klenotnickou dílnu. Jmenoval se William Spratling, jenž začal využívat starých námětů k tomu, aby stvořil takovou nádheru, která se mu prodávala zcela sama.
Místní tržnice
Při procházkách po úzkých uličkách můžete nakupovat, smlouvat, nebo se jen tak rozhlížet, jak se tu vlastně žije. Umělci tu budou předvádět své umění v tepání, broušení a leštění (čeho jiného než stříbra), obsidiánu a drahokamů. Dlouhé náměstí je lemováno občerstvovacími stánky, kde si můžete dát něco malého na zub, projděte se po okolí, sejděte na vyhlídku a při západu slunce se usaďte na některou z teras a pozorujte skoro pohádkovou atmosféru, která zanedlouho přijde. Nebe se zbarví do ruda a ve městě se začínají rozžínat světýlka, které byste si velice snadno mohli splést s bludnými světýlka v bažinách, které důvěřivce zavedli do neprobádaných a skrytých močálů. To není tento případ, ale fantazie udělá divy, zvláště v tomto kouzelném místě.
Zócalo
Většina místních jej tak nazývá, ale pro turisty je známý spíše jako Plaza de la Constitución, na kterém je prázdný odstavec ze sochy krále Carlose IV., jež byla ihned, jak se země osamostatnila, odstraněna, protože připomínala dlouhé roky obývání Španělů. Lidé tak alespoň symbolicky zapomněli na to, co se tu dělo – na křivdy a útlaky, jež museli snášet. Sejde z očí, sejde z mysli, říká se. Tady platilo něco podobného, ale v srdcích jim zůstaly staré zkazky a vyprávění o jejich minulosti, kdy se k vládě dostaly španělští kolonizátoři.
Podle tohoto názvu se jmenují všechna centrální náměstí v Mexiku. Prostě jen pronesete slovo „zócalo“ a jako kdybyste vyřkli zaklínadlo, všichni ihned budou vědět, co tím míníte. Obrovské náměstí (jehož šířka je 240m) bylo důležitým centrem hlavního města Aztéků v roce 1325. Zócalo nám svým impozantním zjevem představuje celou svou bohatou minulost, ale nejen to. Prvky historie a moderní doby se tu s ladností protahující se kočky prolínají a uchvacují tak duši každého člověka. Na první pohled vás upoutá osamělý stožár s vyvěšenou vlajkou Mexika, do uší se vám zakousne nikdy neutuchají ruch, oči začnou rejdit sem a tam po grandiózních budovách kolem – tolik krásy a vznešenosti na jednom místě. Spočinete pohledem na zbytcích aztécké pyramidy, ozdobné katedrále, jež je pozůstatkem z koloniální doby, moderní a nové budovy, které se tu míchají mezi pamětihodnosti.
Aztécká tržnice
Původně toto místo sloužilo dávným Aztékům jako tržnice, kterou obklopovaly pyramidy a paláce. Musel to být vskutku úchvatný pohled, když se slunce klonilo k západu mezi vrcholky pyramid. Představte si tu krásu – nakupujete, smlouváte, bavíte se s přáteli a přitom se s vámi váš bůh loučí posledními hřejivými paprsky a s příslibem nového znovuzrození další den. Na tomto místě se soustřeďovali všichni řemeslníci, umělci a obchodníci tehdejší doby, aby mezi sebou vyměňovali a nakupovali zboží. Čilý obchodní ruch, který tu panoval, trochu přestál i do dnešní doby.
Postupná demolice
Jak pokračovaly dobyvačné války, tak bylo i tržiště stiženo mamonem kolonizátorů a bylo systematicky ničeno. Nedělali to úmyslně, vždyť to bylo jedno z největších tržišť na světě, ale svým obdivem a skoro uctíváním se k němu nechovali tak, jak by si zasloužilo, což mělo jediný možný následek – demolici. Kanály byly zasypávány, místo nich se stavěly nové silnice, původní stavby se rozebíraly a jejich kámen a veškerý materiál byl použit na výstavbu španělských výtvorů. A tak se tu zrodila metropole (v současném Mexico City) s náměstím, jež dostalo název Plaza de Armas (vojenské to náměstí sloužící k přehlídkám vojska).