El Castillo

Představte si pyramidu o devíti stupních, s 55m základnou a výškou 30m. Nyní si musíme trochu přiblížit mayské měření času, abyste si uvědomili, jak dokonale tato civilizace ovládala kalendář. Každá strana pyramidy v sobě nese 91 schodů, po kterých se dá vyšplhat až na vrcholek. Kdybyste sečetli všechny čtyři strany (4*91), dostali byste číslo 364. Přičtte ještě plošinu a máme něco, čemu my říkáme 1 rok. Schodiště je jakýmsi mezníkem, který rozděluje terasy na 18 stejných dílů. Přesně tolik má mayský kalendář měsíců. Dvaapadesát desek na bocích pyramidy reprezentuje 52 týdnů v roce.

Sunoucí se had

Dne 21. 3. a 23.9. (schválně, vzpomenete si, co je to za dny?) jistě byste uhodli, že je to jarní a podzimní rovnodennost. Dny, kdy je stejně dlouhý den jako noc. Kdyby se vám poštěstilo navštívit pyramidu právě v tomto období, pak byste spatřili ojedinělý optický klam, který by dokázal ošálit i zarytého pozorovatele. Po pravé straně severního schodiště se dolů sune, pomalu, přesně jak se kloní slunce, vlnící se hadí tělo, jako kdyby sám bůh sestupoval na zemi, aby přinesl svým věrným klid a mír a také je oblažil svojí přítomností. Tento úkaz je tak nádherný, že je opravdu velkým lákadlem i pro ty, kteří s touto kulturou nikterak nesympatizují. Proto si svoji dovolenou pořádně naplánujte a uvážlivě se rozhodněte, jestli byste zrovna o tohle chtěli přijít. Je o co stát.

Vrcholek pyramidy

Nejste-li zrovna v dobré kondici, dostanete se na vrchol zpocení a splavení, ale neklesejte na duchu, určitě nebudete sami. Příkrost a velikost schodů by unavila i mnohem většího sportovce, než třeba jste. Ocitnete se u chrámu, kde vás uvítá červený jaguár s nefritovýma očima a perleťovými skvrnami. Pozoruje a hlídá, abyste neznesvětili posvátné místo dávné kultury.Tohle místo není zrovna pro ty, kteří nesnášejí stísněné prostory, proto pokud máte klaustrofobické sklony, vemte si někoho s sebou, kdo by vás podržel, nebo se tomuto místu rychle vyhněte. V severní části byste našli nádherné reliéfy kněží v opeřeném rouchu. Venušin chrám leží přesně naproti severnímu schodišti.

Raná města a chrámy jsou často orientovány nějakým způsobem podle severojižní osy, čepu nebeského dramatu pohybu hvězd a planet. Ve starověké Střední Americe byla taková orientace velmi přísná – celá města se někdy stavěla jako přesně fungující astronomické přístroje. Chichén Itzá, umístěná v naprosto plochém terénu, obsahuje jednu z nejlepších ukázek astronomické architektury – záhadnou asymetrickou observatoř Caracol.

Astroarcheolog Antony Aveni identifikoval výrazné skupiny budov podle jejich orientace, a to 17 a 22 stupňů východně od severu. Tato orientace souvisí s jevy, jako je západ Plejád, východ a západ slunce o rovnodennostech a pohyb Venuše, pojímané jako opeřený had Kukulcan, který umírá jako Večernice a znovu se rodí jako Jitřenka.

Šachty a otvory Caracolu umožňovaly velmi specifická astronomická pozorování: všechny ukazují různými směry. Mayští astronomové dosáhli ohromujících výsledků bez kola, optických přístrojů či hodin; spoléhali jen na architekturu, která díky takovým prostředkům, jako jsou štěrbiny ve zdech, dovolovala pozorování pouhým okem.