Mayové

Mayové se tolik podobali Aztékům, až na to, že je jich kultura byla o mnoho vyspělejší, než by se mohlo zdát. Rozkvět započal ve 2. a skončil v 9. století. V tomto období se Mayové dostali na skutečný vrchol. Jejich vynálezy, počty, kalendář… tolik úžasných věcí, když si představíte v jaké době a jaké zemi žili, zmítáni nepokoji okolních států. Panovníci se pokoušeli všemi silami udržet u moci, války, nemoci… prostě dokonalý chaos a mezi tím vším oni prosperovali a rozvíjeli se.

Mayové a jejich oběti

Mayové měli stejně nechutný zvyk jako Aztékové. Obětování. Vytrhávání srdce z těl ještě živých obětí jim také činilo neskutečnou radost. Defakto moc spočívala v rukou kněží. Různé rituály, obětiny a tance se odehrávaly pouze s jejich souhlasem. Hrátky se zajatci také. Často je uvazovali ke kůlu nebo nechali běžet, a pak se do nich strefovali šípy a oštěpy. I panovníci občas přinášeli oběti, aby se zajistila dobrá úroda. Propichovali si různé části těla a skrápěli tak zemi svojí krví.

Mayská architektura

Mayská civilizace byla na svém vrcholu zhruba v letech 300-900 a Mayové přivedli středoamerickou posvátnou architekturu k vrcholu propracovanosti a zjemnělosti, jak zjišťujeme u jemných skulptur Copánu a malovaných štukatur Palenque. Mayové vytvořili konzolovou klenbu, v níž cihlové zdivo stoupalo do tvaru oblouku. Všechno úsilí se v mayských pyramidách soustřeďovalo na architektonické vzepětí směrem vzhůru. Chrámy, do nichž vstupovali jenom kněží, byly často velmi malé. Dojem výšky zvyšoval však výrazný „střešní hřeben“.

Mayské míčové dvorce

Mayská civilizace vzkvétala až do konce 10. století. Mayská města měla stejně jako města jiných středoamerických kultur míčový dvorec (tlatchtli), prostor pod širým nebem určený k předvádění kosmického mýtu formou míčové hry. Tato hra byla těsně spjata s vírou, kterou sdíleli i jiní Středoameričané, že k udržení nebeských těles je třeba obětovat lidská srdce a krev. Hra se hrála většinou pro sport, ale o slavnostních příležitostech ji byli nuceni hrát i váleční zajatci a cizí králové; jestliže prohráli, byli sťati. Dvě mužstva si musela přihrávat gumový míč tak, aby se vůbec nedotkl půdy. Pravidla a počty hráčů se lišily, ale většinou se hráči nesměli dotknout míče rukama a museli ho odrážet trupem, boky a koleny.
V mayském mýtu vyruší dvojčata, nejlepší hráči na světě, údery svého míče pána smrti Xibalbu (podsvětí). Ten si je předvolá a bratři musí hrát proti pánům, prohrají a jsou obětováni. Když jim vrátí život, neustále přelstívají pány řadou vražedných triků. Nakonec obětují samotné pány a vystoupí na oblohu, kde se promění ve slunce a měsíc, neustále zapadající a vycházející. V jiných verzích se dvojčata spojují s Venuší, která je jak ranní, tak večerní hvězdou.

Zánik Mayské civilizace

Tisíce staveb Mayů jsou rozesety po pralesích a vědci dodnes ještě nedokázali úplně rozluštit jejich písmo. Proto nevědí, na jaké záhady a pozoruhodnosti tento mimořádně vyspělý národ přišel. Neví to vlastně nikdo. Ale jedno je jisté. Jejich civilizace byla tak unikátní a na takové úrovni, jako žádná jiná v celé zemi. Kdyby se v 9. století neotřásla země a nezničila tak většinu populace, kterou potom v pozdějších letech skoro stejným způsobem převálcovali Španělé, kdo ví, co by nám nyní mohli nabídnou. Zcela jistě mnoho užitečného. Už jen ze způsobu jejich myšlení a přístupu k vědě a přírodě by se toho dalo hodně odvodit Ale musíme jim také porozumět, proto bude asi nejmoudřejší, až se jejich zápisky rozluští a my budeme vědět víc.